Mnoha lidem, kteří se nepohybují v psychologické oblasti nemusí být jasný jaký je rozdíl mezi psychologem, psychiatrem a psychoterapeutem. Z toho důvodu je tento krátký článek pokusem o objasnění těchto termínů.
1. Psycholog
1.1. Vzdělání
Psycholog je označení pro absolventa akreditovaného pětiletého magisterského oboru psychologie (případně tříletého bakalářského a dvouletého navazujícího magisterského studia).
V České republice je takovýto studijní program psychologie akreditován na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, na Filozofické fakultě University Palackého v Olomouci, na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, a od studijního roku 2012/2013 i na Pražské vysoké škole psychosociálních studií.
Pokud se po dokončení studia absolvent rozhodne pro některé ze zavedených oblastí psychologie (např. klinickou psychologii, nebo chce vést psychoterapii hrazenou pojišťovnou), čeká ho další postgraduální příprava a práce pod supervizí.
V případě klinické psychologie jde o pětileté postgraduální studium zakončené atestací v klinické psychologii, které opravňuje k samostatné práci klinického psychologa hrazeného pojišťovnou. K systematické psychoterapii, která je též hrazená pojišťovnou, je nutné dosáhnout atestace v klinické psychologii a absolvovat navíc akreditovaný psychoterapeutický výcvik (zpravidla dlouhý 3-5 let). Jiná psychologická zaměstnání (např. práce v pedagogicko-psychologické poradně) zpravidla postgraduální přípravu nevyžadují.
1.2. Obory činnosti
Psycholog se řadí mezi pracovníky pomáhajících profesí. Mezi obory činnosti patří například poradenství v rané péči, pedagogicko-psychologické poradenství ve školách, poradenství při firemním přijímacím řízení, partnerské a manželské poradenství, poradenství v personalistice či marketingu, ale existují i obory jako psychologie dopravy a další.
Psycholog nepředepisuje psychofarmaka na rozdíl od psychiatra, který má lékařské vzdělání, ale pomáhá psychologickými prostředky. V praxi však psychologové a psychiatři často spolupracují.
2. Psychiatr/ička
Psychiatr/ička je absolvent lékařské fakulty s atestací z psychiatrie. Všichni psychiatři jsou školeni v diagnostickém vyhodnocování a někteří z nich prochází i psychoterapeutickým výcvikem.
Díky svému lékařskému vzdělání mohou předepsat psychiatrickou léčbu, provést fyzickou prohlídku, nařídit a interpretovat laboratorní test a elektroencefalogramy, a mohou nařídit studie zobrazující mozek, jako je počítačová tomografie nebo počítačová osová tomografie, zobrazení magnetickou rezonancí a tomografie vysíláním pozitronu.
3. Psychoterapeut
Psychoterapeutem se stává ten, kdo prošel psychoterapeutickým výcvikem dané psychoterapeutické školy. Nejčastěji se do výcviku hlásí psychologové, lékaři, sociální pracovníci, teologové nebo absolventi VŠ humanitního zaměření. Kompletní výcvik obvykle trvá 4 – 10 let (500 – 1500 hodin). V současné době (2021) stojí rok výcviku zhruba 30-35.000 Kč. Každá škola má jiné podmínky pro vstup i pro ukončení výcviku, ale dalo by se říci, že výcvik má tyto fáze
3.1. Sebezkušenostní část
V sebezkušenostní (zážitkové) části adept sám na sobě zakouší postupy vlastní psychoterapeutickému směru, který studuje, sám de facto podstupuje částečnou psychoterapii.
3.2. Teoretická část
V teorii se dozví něco z historie studovaného psychoterapeutického směru, uslyší různé metodologické nástroje pro práci s různými psychickými potížemi. Jiné psychoterapeutické směry bývají zmíněny okrajově.
3.3. Práce s klientem pod supervizí
V práci s klientem pod supervizí adept psychoterapie pracuje s klientem, jeho práce je však pravidelně kontrolována lektorem.
3.4. Závěrečná část
Závěrečná část se obvykle skládá ze závěrečné práce a zkoušky. Závěrečná práce obvykle zahrnuje kazuistiku. Zkouška se týká teorie.
3.5. Po skončení výcviku
Po skončení psychoterapeutického výcviku obdrží absolvent osvědčení. Je-li původní profesí absolventa psychoterapeutického výcviku lékařství či psychologie, obvykle pracuje ve zdravotnictví, nazývá se psychoterapeutem a za práci mu platí zdravotní pojišťovna.
Je-li původní profese absolventa psychoterapeutického výcviku jiná, potom obvykle pracuje mimo zdravotnictví, nazývá se poradcem a za práci mu platí sami klienti.
4. Rozdíl mezi psychologickým poradenstvím a psychoterapií
V psychologickém poradenství jde o pomoc člověku, který je v obtížné životní situaci (rodinná krize, pracovní stres apod.). Cílem nejsou osobnostní změny ani vyléčení, ale překonání a odstranění aktuálních potíží.
Psychoterapie si klade za cíl dosáhnout hlubších osobnostních změn, tak aby bylo dosaženo optimálního rozvoje osobnosti a odstranění resp. zmírnění psychického či fyzického utrpení jedince. Z toho důvodu je tento proces mnohem delší nežli v psychologickém poradenství.
5. Způsoby psychoterapie
Psychoterapie obvykle probíhá mezi psychoterapeutem a jeho klientem (individuální psychoterapie), klienty z jedné rodiny (rodinná terapie) nebo z nejbližšího společenského okolí, případně skupinou klientů (skupinová psychoterapie).
