1. Zoufalá snaha mít vše pod kontrolou
Možná, že to znáte: přesto, že jste před odchodem z domu zavřeli okna, vypnuli plyn, zhasli a zamkli, tak se musíte vrátit domů a ujistit se, že jste nic nezapomněli. Do určité míry je roztržitost normální, ale pokud se vám nejistota stále vrací a stane se součástí každodenního života a přidává se k tomu stále větší úzkost, pak začíná být něco v nepořádku. Může to vypadat tak, že zamčené dveře raději znovu ještě několikrát zamknete, odemknete, abyste se ujistili, že je vše v pořádku. Dalším signálem může být to, že tyto záležitosti začnete přenechávat druhým, ale běda když to musíte přeci jenom udělat vy, pak budete mít stále větší strach tyto věci dělat.
Pokud to takto máte můžeme začít hovořit o obsendatně – kompulzivní poruše. Je to onemocnění, kdy člověk není schopen unést jakoukoliv nejistotu a prožívá zoufalou snahu o stoprocentní zajištění. Obsedantní kompulzivní porucha je charakteristická vtíravými nutkavými myšlenkami (obsese), které jsou velmi nepříjemné a vyvolávají úzkost. K tomu se přidává opakující se kontrola (kompulze), zda jsem vše udělal v pořádku. Příkladem může být nutkavá opakující se myšlenka umýt si ruce a kompulzí je, že mytí rukou dělám mnohokrát dokola.
2. Nejčastější obsahy onemocnění
Mezi nejčastější obsahy této nemoci patří kontaminace (pocit, že jsem stále špinavý), pochybnosti (zamkl jsem dveře, vypnul jsem jsem plyn, zhasl jsem), pořádek (neustálé přerovnávání šatníku, protože jeden kus oblečení není dokonale složený), patologické shromažďování věcí (shromažďování novin či časopisů v takové míře, až tím zásadně trpí kvalita bydlení).
3. Příčiny obsendatně – kompulzivní poruchy
Mechanismus vzniku poruchy zatím nebyl jednoznačně objasněn. Na vzniku této duševní poruchy se pravděpodobně podílejí jak neurobiologické faktory, tak prožitky z dřívějška. Mezi rizikové faktory patří události vyvolávající stres. K předpokládaným neurobiologickým příčinám patří například nerovnováha neurotransmiterů v mozku, genetické faktory nebo změny ve funkci mozku. Obsedantně kompulzivní porucha se „nedědí“, nicméně riziko jejího vzniku může být zvýšené, pokud byla diagnostikována u příbuzných. První příznaky se objevují před dvacátým rokem života a porucha se objevuje ve stejné míře u mužů i u žen.
4. Fáze nemoci a „nakažlivost“
Je zajímavé, že je tu až 37% možnost, aby primární příbuzní začali trpět stejným onemocněním. „Nakažlivost“ totiž spočívá v uvědomování si spousty činností, které člověk může pokazit. Nemoc je zákeřná i tím, že má klidná období. Jsou dny, kdy je dobře nastavený životní režim a v tu chvíli úzkost spí. „Naopak ve chvílích, kdy se nedaří, kdy se člověk dostává do stresu a zatížení, tak se porucha probudí.
5. Terapeutická práce s obsendativně kompulzivní – poruchou
5.1. Kognitivní část
Jedná se o edukaci a vysvětlení poruchy, které přináší zklidnění, podporu. Zároveň se rozlišuje, zda se zůstane pouze u psychoterapie, nebo se bude spolupracovat s psychiatrem a dojde k předepsání antidepresiv na bázi zpětného vychytávání serotoninu (SSRI).
5.2. Zvýšení evidenčního potenciálu
Jedná se o práci, aby se opakující kompulzní čin dostal do zvědomění, a aby se klient s ním postupně naučil zacházet.
5.3. Konfrontance představ s realitou
Pomocí cíleně mířených otázek se posiluje sebedistance a uvědomění, že se jedná pouze o moje představy, které nekorespondují se skutečností.
5.4. Zvyšování kompetencí klienta
S klientem se vymýšlí jméno pro danou úzkost a následně se začíná zkoušet vést s pojmenovanou úzkostí dialog.
5.5. Klasická terapie strachu
5.6. Posilování osoby
Hledají se hodnoty, smysl, zodpovědnost, aby se žilo navzdory onemocnění.
